Život je ohromný zázrak a dar bez ohledu na to, jak dlouho trvá

Zdroj: https://janitaurbanova.cz/zivot-je-ohromny-zazrak-a-dar-bez-ohledu-na-to-jak-dlouho-trva/

Janita

Začnu trochu ze široka o mém vztahu k Janitě. Je to jedna z mých nejbližších přítelkyň, jsme hodně propojené v mnoha ohledech a zážitcích a proto mě také zmínila v několika svých článcích. Vždycky jsme si dělaly srandu z toho, „jak jsme zase úplně stejný“. Dokonce máme i narozeniny kousek od sebe ve stejný rok. Vrcholem naší „synchronicity“ bylo, když jsme prožívaly společně těhotenství. Tato sdílená čirá radost se ale obrátila ve velkou zkoušku našeho přátelství, když jsem měla předčasný porod a můj chlapeček přežil jen 9 dní. O něm bych chtěla napsat tento příběh.

Jelikož je to pro mě velmi osobní téma, nebyla jsem si dlouho jistá, zda takový článek vůbec zveřejnit. Jsem ze sdílení něčeho tak osobního trochu na rozpacích, člověk se stává velmi zranitelným, když jde takhle „s kůží na trh.“ Přesvědčily mě však následující úvahy:

  • Sdílení nějakého traumatického zážitku je nejvíc terapeutické. Mě takové sdílení s lidmi v podobné situaci pomáhalo úplně nejvíc a proto doufám, že i tento článek může někomu pomoci. Nejen ostatním maminkám, ale komukoli, kdo se třeba setká s jakkoli podobnou situací ve vlastní rodině nebo u přátel.

 

  • O smrti se nemluví, je to tabu, každý se tohoto tématu bojí a vyhýbá se mu. Smrt starého člověka je ještě akceptována jako přirozená, ale smrt miminka nebo dítěte je asi nejtěžší téma vůbec. Lidé vůbec netuší, jak se v takových situacích zachovat, jak reagovat a je pro ně těžké, jakkoli toto téma sdílet.

 

  • Zveřejnění tohoto příběhu snad také pomůže alespoň trochu eliminovat (pro obě strany) nepříjemné situace.  Vlivem sociálních sítí všichni ví, že jsem byla těhotná a dodnes mi píší „Tak co maminko?“ Nebo mě vidí naživo a s upřímně radostnou euforií se zeptají: „Kde máš mimčo?“ Těším se na den, až tyhle hovory ustanou…

Celý příspěvek

Isabelka

Už čtyři týdny po očekávané menstruaci a testy stále negativní. Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude nějaká cystička. Přece jen po dvou měsících vztahu by bylo na dítě ještě příliš brzy – ne pro mě, na dítě jsem se těšila, ale ač přítel říkal, že chce, abych byla matkou jeho dětí, neplánoval to dřív, než-li za tři roky. Proto snad mé zděšení nad druhou silnou čárkou, která se na testu objevila po pěti týdnech, převládalo nad radostí …. až do prvního ultrazvuku. ,,Asi jste těhotná, ale zatím je to tak půl na půl,“ oznámil gynekolog bez vysvětlení toho, co to vlastně znamená. Chtěla jsem v sobě potlačit slzy, ale nešlo to, nicméně – tentokrát už to nebylo pro to, že jsem těhotná nechtěla být, ale právě naopak. Jak to myslel půl na půl ? To jako, že tam miminko z poloviny je a z poloviny není ? Moje nadšení vyplulo napovrch o týden později, kdy byla již na ultrazvuku vidět srdeční akce. Celý příspěvek

Příběh opakované ztráty

S manželem jsme se po roce manželství a téměř osmiletech vztahu rozhodli, že založíme rodinu. Já jsem ve svých 25 letech velmi těšila a stále těším na roli maminky.
První pozitivní test se mi objevil asi po pěti měsících od vysazení antikoncepce. Radost jsem měla velikou, mažel nás začal připravovat na změnu prostřednictvím filmů o rodičnovství a takto jsme se těšili do první kontroly u lékaře. V den kontroly jsem byla opravdu pozitivní a nepřipouštěla jsem si žádný problém. V ordinaci pan doktor působil taky pozitivně, vtipkoval a řekl „tak si to jen potvrdíme ultrazvukem“. Na ultrazvuku však nebylo nic vidět a tak pan doktor řekl, že to možná bude mimoděložní těhotenství. Já jsem okamžitě propadla panice a šla jsem na odběr HCG, které dle lékaře ukázalo, že to ještě nemuselo být vidět na ultrazvuku. Ulevilo se nám. Celý příspěvek

Dlouhá cesta


Je to už skoro 7 let, kdy jsem se ve 36tt dostavila do mimopražské porodnice na běžnou kontrolu. Po hodinách čekání na mě konečně přišla řada u monitorů a na to ticho nikdy nezapomenu. Sestřička restartovala přístroj a opakovaně se snažila najít ozvy. Spustil se kolem mne velký shon plný telefonátů a všichni se u mne seběhli na porodním sále.
„Vy mě začínáte děsit…“, vysoukala jsem ze sebe.
„Vašemu dítěti přestalo tlouct srdíčko.“, sdělila mi mladá sestřička, když celý personál začal šoupat nohama pryč.
Celý svět se mi rozplynul a slzami jsem se zalykala. Co se stalo? Celé těhotenství probíhalo v pořádku a ještě minulý týden na monitoru byl taky v pořádku. Jen jsem pozorovala otevřené okno, když mi doktoři cosi povídali, a chtěla z něj skočit. Pak jsem zaslechla, že to ukončíme a porod vyvoláme. Celý příspěvek

Pro mého anděla

PRO MÉHO ANDĚLA

 

Také jsem přišla o své dětátko, kterému jsem napsala báseň. Ráda Vám ji posílám …
Po této bolestné ztrátě se nám narodila dvojčátka Amálka a Natálka :-)

Juliana

Zbylo jen přání

u řeky
Ani nevím, kde a jak začít. A už teď tuším, že příběh bude poněkud rozsáhlejší, se stručným vyjádřením mívám trochu problémy…
Krátce po svatbě jsme se s manželem začali snažit o dítě. Ten výraz tedy nemám zrovna v oblibě, výraz snaha působí křečovitě a nepřirozeně, ale… ono je to možná vzhledem k tehdejší situaci docela výstižné. Opravdu jsme se vyloženě snažili, tedy spíše já. Zklamání z prvního negativního testu bylo ohromné, zvlášť když se mi v první chvíli jakási slaboulinká druhá čárka objevila, ale jen jsem si nadšeně a plná nepopsatelných emocí zaběhla do obýváku pro foťák, abych památnou chvíli navždy zvěčnila, nenávratně zmizela. A o dva dny později dorazily měsíčky.
Následující měsíce se mi ani nechce příliš popisovat, „snažilky“ jistě vědí své. Celý příspěvek

Amálka I.

Radostně jsme očekávali naše první děťátko, byli jsme oba kolem pětatřicítky. Odjeli jsme na svatební cestu do Indonésie. Byla jsem již v 6.měsíci. Pan doktor říkal, že teď už je to v pohodě, nejrizikovější je začátek těhotenství, nebo jeho konec – může vyvolat předčasný porod. V pol. 8. měsíce, kdy jsme se vraceli, to tedy už ani riskantní nebylo.

Když jsme ze svatební cesty přijeli, vše vypadalo naprosto v pořádku, šla jsem na běžnou kontrolu, kde se potvrdil fyziologický stav miminka 33. týdne těhotenství. Po několika dnech jsme jeli do jižních Čech ještě na pár dní na chalupu. Asi tak druhý den tam mi připadalo, že mi břicho nějak povislo. „Už se to asi blíží“, pomyslela jsem si. Ale najednou mnou projela myšlenka, že to břicho je nějaké bez života, nějak jinak tvarované, nějaké mrtvé. Navíc jsem necítila pohyby. Dost jsem znejistěla. Celý příspěvek

Dorčin příběh

Mám také čerstvou zkušenost se ztrátou nenarozeného miminka (12tt) a pak v
podstatě okamžitého dalšího těhotenství. Nyní jsem na začátku 7.měsíce, ale
mám občas slabé krvácení, snažím se být doma v klidu, i když se te úplně
nedaří, ale nečekané prosincové setkání se smrtí mě k mému údivu uvádí do
stavu jakéhosi zvláštního klidu a odevzdání, vím, že vše je tak, jak má být.
Můj 4letý syn říká, že je to jedno a to samé miminko, které se k nám prostě
z nebe vrátilo, a já mám silné podezření, že má pravdu:-) Celý příspěvek

Američanka Alexis Fretz a její synáček, který se narodil v 19. týdnu

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/229320/porodila-v-19-tydnu-a-ukazala-fotky

Nenarozené miminko po samovolném potratu

Američanka Alexis Fretz (30) rozhodla zveřejnit fotky svého synka, který se narodil v 19. týdnu a žil jen pár minut.

Alexis, která se živí jako fotografka, fotografie považuje za osvětu. „Chtěla jsem ukázat, jak je už v devatenáctém týdnu plod dokonale vyvinutý,“ vysvětluje.

Snímky nešťastné ženy viděly na internetu během pár hodin miliony lidí. „Chci, aby lidé po celém světě viděli, že v této fázi vývoje už není plod jen změť buněk, ale dokonalý člověk,“ vzkazuje. „V mnoha zemích se přitom v tomto období přistupuje k interrupci,“ dodává.

Celý příspěvek