Život je ohromný zázrak a dar bez ohledu na to, jak dlouho trvá

Zdroj: https://janitaurbanova.cz/zivot-je-ohromny-zazrak-a-dar-bez-ohledu-na-to-jak-dlouho-trva/

Janita

Začnu trochu ze široka o mém vztahu k Janitě. Je to jedna z mých nejbližších přítelkyň, jsme hodně propojené v mnoha ohledech a zážitcích a proto mě také zmínila v několika svých článcích. Vždycky jsme si dělaly srandu z toho, „jak jsme zase úplně stejný“. Dokonce máme i narozeniny kousek od sebe ve stejný rok. Vrcholem naší „synchronicity“ bylo, když jsme prožívaly společně těhotenství. Tato sdílená čirá radost se ale obrátila ve velkou zkoušku našeho přátelství, když jsem měla předčasný porod a můj chlapeček přežil jen 9 dní. O něm bych chtěla napsat tento příběh.

Jelikož je to pro mě velmi osobní téma, nebyla jsem si dlouho jistá, zda takový článek vůbec zveřejnit. Jsem ze sdílení něčeho tak osobního trochu na rozpacích, člověk se stává velmi zranitelným, když jde takhle „s kůží na trh.“ Přesvědčily mě však následující úvahy:

  • Sdílení nějakého traumatického zážitku je nejvíc terapeutické. Mě takové sdílení s lidmi v podobné situaci pomáhalo úplně nejvíc a proto doufám, že i tento článek může někomu pomoci. Nejen ostatním maminkám, ale komukoli, kdo se třeba setká s jakkoli podobnou situací ve vlastní rodině nebo u přátel.

 

  • O smrti se nemluví, je to tabu, každý se tohoto tématu bojí a vyhýbá se mu. Smrt starého člověka je ještě akceptována jako přirozená, ale smrt miminka nebo dítěte je asi nejtěžší téma vůbec. Lidé vůbec netuší, jak se v takových situacích zachovat, jak reagovat a je pro ně těžké, jakkoli toto téma sdílet.

 

  • Zveřejnění tohoto příběhu snad také pomůže alespoň trochu eliminovat (pro obě strany) nepříjemné situace.  Vlivem sociálních sítí všichni ví, že jsem byla těhotná a dodnes mi píší „Tak co maminko?“ Nebo mě vidí naživo a s upřímně radostnou euforií se zeptají: „Kde máš mimčo?“ Těším se na den, až tyhle hovory ustanou…

Celý příspěvek

Isabelka

Už čtyři týdny po očekávané menstruaci a testy stále negativní. Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude nějaká cystička. Přece jen po dvou měsících vztahu by bylo na dítě ještě příliš brzy – ne pro mě, na dítě jsem se těšila, ale ač přítel říkal, že chce, abych byla matkou jeho dětí, neplánoval to dřív, než-li za tři roky. Proto snad mé zděšení nad druhou silnou čárkou, která se na testu objevila po pěti týdnech, převládalo nad radostí …. až do prvního ultrazvuku. ,,Asi jste těhotná, ale zatím je to tak půl na půl,“ oznámil gynekolog bez vysvětlení toho, co to vlastně znamená. Chtěla jsem v sobě potlačit slzy, ale nešlo to, nicméně – tentokrát už to nebylo pro to, že jsem těhotná nechtěla být, ale právě naopak. Jak to myslel půl na půl ? To jako, že tam miminko z poloviny je a z poloviny není ? Moje nadšení vyplulo napovrch o týden později, kdy byla již na ultrazvuku vidět srdeční akce. Celý příspěvek