Co pomáhá

Největší úspěch člověka není v tom, že nepadne, ale v tom, že vždy znovu vstane.
Konfucius

Obřad rozloučení

Při rozloučení s Nikolou (odešel v 11 tt, já pak šla na revizi dělohy, myslím si, že to byl chlapeček) mi pomohlo, udělat z včelího vosku jeho figurku a tak mít s ním kontakt. Věděla jsem jen, že byl 3,5 cm velký. Miminku jsem udělala z ovčí vlny pelíšek. Moje dcera mu tam dala dárečky – nalepovací náušnici ve tvaru růžového motýla a žalud z dubu. Pak jsme ho dali do lodičky z kůry, kterou vyrobil minulé léto můj muž. Ještě jsme na lodičku dali svíčku a spoulu s bílými květy ji poslali po řece.

Čestmírův a Vilémův popel jsme zakopali u mladého doubku na skále, několikrát za rok tam chodíme. Je tam nádherný rozhled.

Více odkazů na články a videa najdete v sekci Pohřeb a rozloučení >

 

Kreativita

Dostat to ven – vyplakat, vyzpívat, vykřičet, vymalovat, vytancovat. Mě zachránilo před šílenstvím, to že jsem vzala tužku do ruky a začala kreslit. Kreslilo to samo, bylo mi už jedno, jak to vypadá. Byla to taková úleva, když jsem své intenzivní nepříjemné pocity vyjádřila, jakkoliv, chaoticky. Zažívala jsem i zvláštní pocit štěstí a naplnění. Nesnesitelné emoce se přetavily v léčení.

 

Sdílení

V jakékoliv formě – v prvních měsících bylo úlevné o svém prožitku vyprávět blízkým kamarádkám nebo i jen na potkání aspoň trochu otevřeným lidem. Je možné i svůj příběh sdílet na internetových fórech nebo napsat pro tento (nebo i jiný) web : )

 

Četba

Osvobozující je číst knížky a příběhy o ztrátě miminka. Člověk si nepřipadá s tím tak sám. Vědomí, že to taky někdo zažil je léčivé.

 

Co pomohlo Vám?

Budu ráda, když mi napíšete na: lenka@ztratamiminka.cz