Isabelka

Už čtyři týdny po očekávané menstruaci a testy stále negativní. Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude nějaká cystička. Přece jen po dvou měsících vztahu by bylo na dítě ještě příliš brzy – ne pro mě, na dítě jsem se těšila, ale ač přítel říkal, že chce, abych byla matkou jeho dětí, neplánoval to dřív, než-li za tři roky. Proto snad mé zděšení nad druhou silnou čárkou, která se na testu objevila po pěti týdnech, převládalo nad radostí …. až do prvního ultrazvuku. ,,Asi jste těhotná, ale zatím je to tak půl na půl,“ oznámil gynekolog bez vysvětlení toho, co to vlastně znamená. Chtěla jsem v sobě potlačit slzy, ale nešlo to, nicméně – tentokrát už to nebylo pro to, že jsem těhotná nechtěla být, ale právě naopak. Jak to myslel půl na půl ? To jako, že tam miminko z poloviny je a z poloviny není ? Moje nadšení vyplulo napovrch o týden později, kdy byla již na ultrazvuku vidět srdeční akce. Celý příspěvek

Příběh opakované ztráty

S manželem jsme se po roce manželství a téměř osmiletech vztahu rozhodli, že založíme rodinu. Já jsem ve svých 25 letech velmi těšila a stále těším na roli maminky.
První pozitivní test se mi objevil asi po pěti měsících od vysazení antikoncepce. Radost jsem měla velikou, mažel nás začal připravovat na změnu prostřednictvím filmů o rodičnovství a takto jsme se těšili do první kontroly u lékaře. V den kontroly jsem byla opravdu pozitivní a nepřipouštěla jsem si žádný problém. V ordinaci pan doktor působil taky pozitivně, vtipkoval a řekl „tak si to jen potvrdíme ultrazvukem“. Na ultrazvuku však nebylo nic vidět a tak pan doktor řekl, že to možná bude mimoděložní těhotenství. Já jsem okamžitě propadla panice a šla jsem na odběr HCG, které dle lékaře ukázalo, že to ještě nemuselo být vidět na ultrazvuku. Ulevilo se nám. Celý příspěvek

Dlouhá cesta


Je to už skoro 7 let, kdy jsem se ve 36tt dostavila do mimopražské porodnice na běžnou kontrolu. Po hodinách čekání na mě konečně přišla řada u monitorů a na to ticho nikdy nezapomenu. Sestřička restartovala přístroj a opakovaně se snažila najít ozvy. Spustil se kolem mne velký shon plný telefonátů a všichni se u mne seběhli na porodním sále.
„Vy mě začínáte děsit…“, vysoukala jsem ze sebe.
„Vašemu dítěti přestalo tlouct srdíčko.“, sdělila mi mladá sestřička, když celý personál začal šoupat nohama pryč.
Celý svět se mi rozplynul a slzami jsem se zalykala. Co se stalo? Celé těhotenství probíhalo v pořádku a ještě minulý týden na monitoru byl taky v pořádku. Jen jsem pozorovala otevřené okno, když mi doktoři cosi povídali, a chtěla z něj skočit. Pak jsem zaslechla, že to ukončíme a porod vyvoláme. Celý příspěvek

Pro mého anděla

PRO MÉHO ANDĚLA

 

Také jsem přišla o své dětátko, kterému jsem napsala báseň. Ráda Vám ji posílám …
Po této bolestné ztrátě se nám narodila dvojčátka Amálka a Natálka :-)

Juliana

Zbylo jen přání

u řeky
Ani nevím, kde a jak začít. A už teď tuším, že příběh bude poněkud rozsáhlejší, se stručným vyjádřením mívám trochu problémy…
Krátce po svatbě jsme se s manželem začali snažit o dítě. Ten výraz tedy nemám zrovna v oblibě, výraz snaha působí křečovitě a nepřirozeně, ale… ono je to možná vzhledem k tehdejší situaci docela výstižné. Opravdu jsme se vyloženě snažili, tedy spíše já. Zklamání z prvního negativního testu bylo ohromné, zvlášť když se mi v první chvíli jakási slaboulinká druhá čárka objevila, ale jen jsem si nadšeně a plná nepopsatelných emocí zaběhla do obýváku pro foťák, abych památnou chvíli navždy zvěčnila, nenávratně zmizela. A o dva dny později dorazily měsíčky.
Následující měsíce se mi ani nechce příliš popisovat, „snažilky“ jistě vědí své. Celý příspěvek

Amálka I.

Radostně jsme očekávali naše první děťátko, byli jsme oba kolem pětatřicítky. Odjeli jsme na svatební cestu do Indonésie. Byla jsem již v 6.měsíci. Pan doktor říkal, že teď už je to v pohodě, nejrizikovější je začátek těhotenství, nebo jeho konec – může vyvolat předčasný porod. V pol. 8. měsíce, kdy jsme se vraceli, to tedy už ani riskantní nebylo.

Když jsme ze svatební cesty přijeli, vše vypadalo naprosto v pořádku, šla jsem na běžnou kontrolu, kde se potvrdil fyziologický stav miminka 33. týdne těhotenství. Po několika dnech jsme jeli do jižních Čech ještě na pár dní na chalupu. Asi tak druhý den tam mi připadalo, že mi břicho nějak povislo. „Už se to asi blíží“, pomyslela jsem si. Ale najednou mnou projela myšlenka, že to břicho je nějaké bez života, nějak jinak tvarované, nějaké mrtvé. Navíc jsem necítila pohyby. Dost jsem znejistěla. Celý příspěvek

Dorčin příběh

Mám také čerstvou zkušenost se ztrátou nenarozeného miminka (12tt) a pak v
podstatě okamžitého dalšího těhotenství. Nyní jsem na začátku 7.měsíce, ale
mám občas slabé krvácení, snažím se být doma v klidu, i když se te úplně
nedaří, ale nečekané prosincové setkání se smrtí mě k mému údivu uvádí do
stavu jakéhosi zvláštního klidu a odevzdání, vím, že vše je tak, jak má být.
Můj 4letý syn říká, že je to jedno a to samé miminko, které se k nám prostě
z nebe vrátilo, a já mám silné podezření, že má pravdu:-) Celý příspěvek

Smrt v náručí vlastní sestry a v objetí matky a otce

https://www.facebook.com/notes/michaela-mrowetz/smrt-v-n%C3%A1ru%C4%8D%C3%AD-vlastn%C3%AD-sestry-a-v-objet%C3%AD-matky-a-otce/567432376654508

yukiPsychoterapeuticky jsem provázela obrovské množství lidí, od nichž byli jejich rodiče, jejich děti při umírání odděleni. Trauma bylo vždy hluboké, krvácející, mnohdy chronické a pokaždé s bezbřehou lítostí „proč jsem nebyl-a s ním-ní?“. Celý příspěvek

Američanka Alexis Fretz a její synáček, který se narodil v 19. týdnu

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/229320/porodila-v-19-tydnu-a-ukazala-fotky

Nenarozené miminko po samovolném potratu

Američanka Alexis Fretz (30) rozhodla zveřejnit fotky svého synka, který se narodil v 19. týdnu a žil jen pár minut.

Alexis, která se živí jako fotografka, fotografie považuje za osvětu. „Chtěla jsem ukázat, jak je už v devatenáctém týdnu plod dokonale vyvinutý,“ vysvětluje.

Snímky nešťastné ženy viděly na internetu během pár hodin miliony lidí. „Chci, aby lidé po celém světě viděli, že v této fázi vývoje už není plod jen změť buněk, ale dokonalý člověk,“ vzkazuje. „V mnoha zemích se přitom v tomto období přistupuje k interrupci,“ dodává.

Celý příspěvek

Příběhy pro Ivanu

Příběhy andělských miminek na stránkách pribehyproivanu.cz

 

Naše andělské miminko

Před dvěma lety jsem otěhotněla. Začali jsme se těšit na miminko a já se začala zajímat o všechny ty věci kolem, způsob porodu a začala jsem si formovat, jakým způsobem bych chtěla a nechtěla rodit, jak chci rodit přirozeně a … Pokračujte ve čtení

Andílek Klárka

Ivanu jsem jako řada zdejších pisatelek potkala na předporodním kurzu pořádaném v pražském A centru. Ale na rozdíl od ostatních jsem o Ivaně nevěděla zhola nic. A centrum jsme si s manželem vybrali vlastně především kvůli tomu, že to měl … Pokračujte ve čtení

 

Loučení s Alicí

Mé třetí těhotenství, stejně jako předchozí dvě, bylo plánované a očekávané. Miminko k nám přišlo snadno a radostně a mně, stejně jako u předchozích dětí, ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Byla to holčička a od začátku byla … Pokračujte ve čtení

 

Návštěva

Zvláštní tušení se brzy přeměnilo v jistotu. Jsem těhotná. Neplánovaně. Počtvrté. Já, která by dle lékařů neměla děti mít nejlépe vůbec. Rok po návratu do zaměstnání (po 7 letech na MD). Byly to dva velmi obtížné týdny. Pokračujte ve čtení

 

Skutečně spontánní potrat

Moderní doba přináší čím dál větší pokroky ve všech oblastech medicíny, včetně gynekologie. Máme možnost chodit každoročně na preventivní prohlídky a včas zjistit případné zdravotní problémy, již v průběhu těhotenství se můžeme dozvědět pohlaví našeho budoucího dítěte a úmrtnost rodiček a novorozenců velmi klesla. To, co stále zůstává, jsou potraty. Lékaři je rozdělují na umělé (interrupce) a přirozené (spontánní). Jsou však spontánní potraty, při nichž žena často absolvuje zákrok pod narkózou, skutečně přirozené? Pokračujte ve čtení

 

Tak trochu jiný příběh

Ráda bych přispěla svým příběhem a podpořila tím paní Ivanu, kterou sice osobně neznám (a dost mě to mrzí), ale za to plně podporuji její práci a myšlenky ohledně porodnictví obecně. Paní Ivano, nevzdávejte se, brzo nastane doba, kdy všichni … Pokračujte ve čtení

 

Porod s Ivanou

Myslím, že vše, co bych Ivaně nebo o Ivaně chtěla říct, už tady zaznělo. Je úžasné, že to tolik lidí cítí stejně. Ivana Königsmarková asistovala u mého druhého porodu. Domácí porod s její pomocí pro mě navždy bude jedním z … Pokračujte ve čtení

 

Také chci rodit přirozeně

Vždycky jsem se bála porodu a poté, co porodila má nejbližší kamarádka, jsem se ho přímo hrozila. (Oni do člověka STŘÍHAJÍ?? To mi nikdo neřekl!). Protože jsem ale po dítěti toužila, i když prozatím pro něj nebyly podmínky, přečetla jsem … Pokračujte ve čtení

 

Když se nikdo nenarodí

Nevím jak mám pojmenovat svůj příběh, nejprve jsem vlastně vůbec nechtěla psát… Prostě, protože mám pocit, že bych to neuměla… Pak jsem si přečetla zpověď Ivaniny dcery, skoro jsem se rozplakala, potom příběh předchozí a rozhodla se napsat. Ne o … Pokračujte ve čtení

 

Když životy voní po Heřmánku

Je brzy ráno. Neděle. Chalupa. Den se probouzí k novému životu. Za okny leží sníh. A já tu sedím a píši tento příběh. Příběh, který jsem již jednou napsala, ale jeho konec byl jiný. Naše životy se po jeho dopsání … Pokračujte ve čtení

 

Pro Ivanu

Nevím, zda můj příběh patří do víceméně porodních příběhů, ale čím si jistá jsem je to, že Ivaně vděčím za podporu ve chvíli, kdy jsem jí potřebovala nejvíc, a možná i za své duševní zdraví. V roce 2002 jsem čekala … Pokračujte ve čtení

 

Verunka

Jmenuji se Katka, bude mi 36 let a mám již 2 velké děti (12 a 8 let). Obě děti jsem rodila v Pardubické porodnici. Je to již dlouho, ale že bych na porod vzpomínala s láskou, či něčím, co by … Pokračujte ve čtení