Smrt v náručí vlastní sestry a v objetí matky a otce

https://www.facebook.com/notes/michaela-mrowetz/smrt-v-n%C3%A1ru%C4%8D%C3%AD-vlastn%C3%AD-sestry-a-v-objet%C3%AD-matky-a-otce/567432376654508

yukiPsychoterapeuticky jsem provázela obrovské množství lidí, od nichž byli jejich rodiče, jejich děti při umírání odděleni. Trauma bylo vždy hluboké, krvácející, mnohdy chronické a pokaždé s bezbřehou lítostí „proč jsem nebyl-a s ním-ní?“.

Provázela jsem také několik lidí, kteří se díky své odvaze a odhodlanosti v rámci zdravotnického popírajícího scénáře „co nevidíme – neexistuje – čili také smrt“ se svými blízkými rozloučili, jejich trauma bylo vždy hluboké, krvácející, ale také úlevné v pocitu sounáležitosti, kontroly nad situací, možnosti projevit empatii vůči utrpení blízému člověku, možnosti truchlení a projevení zármutku.

Kdysi jsem pro rodiče, kteří bývají oddělováni od svých umírajících dětí napsala tento blog a v pravidelných intervalech jej zveřejňuji, vždy, když poskytnu intervenci rodičům, kteří potřebují podporu v kontaktu se svými umírajícími, či mrtvými dětmi:

http://www.azrodina.cz/2709-smrt-na-dvouhodinovy-predpis

Nedávno ke mně doputoval příběh umírající dvouměsíční Yuki, holčičky s vývojovou vadou, která by v mnohých případech byla v jiných zemích indikací k jejímu zabití ještě v matčině lůně, která se díky odhodlanosti svých rodičů a přátelskému zdravotnímu systému narodila, žila a zemřela obklopena svou rodinou a láskou.

Yuki zemřela dvouměsíční na selhání srdce, a při posledním výdechu ji držela v náručí její starší sestřička a rodiče.

Můžeme si klást otázku, zda šestileté dítě zvládne tak blízký kontakt se smrtí, se smrtí sourozence? Ano, zvládne a má možnost odžití, odčinění a truchlení při traumatu s láskou a empatií na místě v náručí rodiny, v přátelském prostředí pečujících profesionálů.

http://trisomi18yuki.wordpress.com/2010/09/22/yuki%E2%80%99s-journal-2010-09-22-sista-andetaget-%E2%80%A6/

Otec dětí konstatuje, že ji pořád mají „na jejím oblíbeném místě“ na svých ramenou, všichni. Vždy zůstane v této rodině otisk umírání dítěte v jejich náruči a v jejich blízkosti, obrovská síla, která jim dá další sílu k zvládnutí propasti traumatu.

Yuki svlékli, aby také ona cítila jejich blízkost a oni cítili její teplo, vlhkost, dech.

Poslední post na blogu této rodiny je o tom, že budou mít/mají další holčičku.

Čili reprodukční linie této rodiny pokračuje dále s pocity, že se jedno z dětí mohlo narodit v jejich náručí a v jejich náručí i zemřít. Zkušenost, ovlivňující sílu ke zpracování přirozeného traumatu další generace. Rozloučit se můžeme jenom s tím, co máme, ve své náruči, ve svém srdci.

S láskou se narodit a s láskou zemřít, emoční odvaha ovlivňující životní zkušenosti, navždy.

Michaela Mrovetz

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.