Umění a tradice

Frida Kahlo je moje oblíbená malířka. Dřív mě tenhle její obraz děsil, ale potom, co jsem zažila podobnou zkušenost a jela do Vídně na její výstavu, jsem dlouho stála u tohohle obrazu a cítila, jak mě léčí.

Henry Ford Hospital

Nemocnice Henryho Forda je název obrazu, který Frida namalovala v roce 1932. […] Poslední věcí na obraze je malý lidský plod, možná maličký Dieguito, kterého tou dobou čekala. Snad právě v detroitské nemocnici Henryho Forda se z Fridy stala skutečná umělkyně. Poprvé dokázala svému utrpení dát obecnější význam, který oslovoval všechny diváky.
(z knihy Frida Kahlo: Intimní autoportrét, uspořádal a přeložil Luděk Janda, Labyrint, 2003)

Frida Kahlo: Henry Ford Hospital, 1932

Frida Kahlo: Henry Ford Hospital, 1932

Z dopisu doktoru Leovi Eloesserovi

Detroit, 29. října 1932
[…] Byla jsem poslední dobou tak nadšena tím, že budu mít dítě, ale nejdřív jsem si musela promyslet všechny obtíže, které by mně to mohlo způsobit. Nakonec šlo především o biologickou záležitost a já jsem cítila potřebu přivést na svět to dítě. Váš dopis mi zvedl náladu, protože jste porod považoval za možný, tak jsem ho ani neukazovala doktoru Prattovi, byla jsem si totiž takřka jistá, že těhotenství vydržím, včas odjedu do Mexika a tam porodím. Uběhly skoro dva měsíce a já jsem necítila žádné potíže, neustále jsem odpočívala a dbala o sebe, jak jsem jen mohla. Ale asi dva týdny před čtvrtým červencem jsem zpozorovala, že mi skoro denně vytéká něco jako zkažená krev. Polekala jsem se a zašla za doktorem Prattem a on mně řekl, že to je přirozené a podle něho budu moci klidně porodit císařským řezem. Pokračovalo to až do 4. července, kdy jsem, nechápu jak, potratila, ani jsem nemrkla. Plod se nestačil zformovat. Když vyšel, vypadal jako v rozkladu, přestože jsem byla už tři a půl měsíce těhotná. Doktor Pratt mi neřekl, jaká asi byla příčina, ani nic jiného, pouze mě ujistil, že příště jistě budu moci mít jiné dítě. Dodnes nevím, proč jsem potratila a jaký byl důvod, že se plod neutvořil, takže kdo ví, jak to mám sakra uvnitř seřízeno, protože to je všechno velmi zvláštní, nezdá se vám? Tak jsem se těšila, že budu mít maličkého Dieguita. Co jsem se nabrečela, ale už se stalo a nezbývá než se s tím smířit… Konečně na světě je tolik nevyřešených záhad. V každém případě mám kočičí život, protože já neumřu jen tak snadno. A to už něco znamená…!
(z knihy Frida Kahlo: Intimní autoportrét,uspořádal a přeloži Luděk Janda, Labyrint, 2003)

Frida Kahlo: Potrat, 1936

Frida Kahlo: Potrat, 1936

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skladba Yoko Ono “No Bed for Beatle John” je o tom, jak v London’s Queen Charlotte’s Hospital odmítli jejímu manželovi poskytnout postel během její hospitalizace.

Srdcervoucí „Baby’s Heartbeat“ je nahrávkou posledních minut srdečních ozev miminka a nasledují  „Two Minutes Silence“ k uctění památky ztraceného syna.

Pomník nenarozeným dětem

Dílo mladého sochaře Martina Hudáčka, Bardejovská Nová Ves na Slovensku

pomník nenarozeným dětem

Mexické dušičky

Jako léčivou vnímám taky tradici mexických dušiček, kde jsou smrt, lebky a kostlivci zpodobněni v jásavých barvách a s humorem. Mexičané kupují svým dětem lebky z cukrkandlu s jejich jmény a mrtvým na domácí oltář dávají oblíbené doutníky či televizor.
Tato jedinečná tradice vznikla jenom v tomhle koutu světa a je pod ochranou UNESCO. Nejspíš se v ní smísily křesťanské vlivy s původní Indiánskou kulturou.
Líbí se mi to přijetí smrti.